V sobotu 19. června jsme si udělali sborový výlet: putování po „ostrovech“ Štramberka a biblických příběhů. Měli jsme vyrazit ráno v 9 hodin, ale pršelo. Tak jsme to přeložili na odpoledne. A vyplatilo se! Slunko začalo pěkně svítit, ani nebylo horko ani zima. Prostě ty nejlepší podmínky na výletování. Sjeli jsme se autama na parkovišti u arboreta – bývalý velký lom. Nádhera! Ty bílé vápencové skály a spousta krásných lučních kytiček a jiných vzácností. Děcka vesele pobíhaly a hlavně kluci lezli kde se dalo. Nebylo nás moc, protože některým rodinám dnešní den korigoval s 90. výročím příborského fotbalu. Ale my zúčastnění jsme byli šťastní a Pánu Bohu vděční za nádherný den. A, to nás ještě čekalo spousty legrace s rozděláváním ohně a opékáním buřtů ve druhém menším lomu. Některým se dokonce podařilo padající buřty grilovat přímo v plamenech. Cestou jsme taky vyluštili asi 6 popletených biblických příběhů, které pro nás Jitka připravila. Nakonec jsme dorazili až na štramberské náměstí, kde bylo přímo veselo, hrála živá kapela, spousta stánků, tzv. Flamendr. Občerstvili jsme se kávou, pivíčkem (řidiči Birellem), zmrzlinovýma pohárama, koláčema a bábovkou. Kluci se nakonec ještě pokusili “vypustit“ kašnu, když nabírali vodu do pet lahví a rozlívali ji po náměstí z kopce dolů. Super výlet! BoŠ Fotky

Nudlová + narozeninová párty 18. 6. 2010

Rok se s rokem sešel a máme téměř konec měsíce června, dalšího školního roku. A my to tento pátek vzaly s tetou Míšou opět z „netradičního konce“. Slavnost jsme nazvaly Nudlová párty hned z několika důvodů. Nespočet her bylo v duchu nudlí a také motivační výrobek byl nudlový. Na který se sice tentokrát z nedostatku času nedostalo, ale děti vědí, jak na něj A také jsme oslavili narozeniny! A ne jedny! Hned 8, či dokonce 9? Jsou to děti, které měly teď v nedávné době narozeniny, anebo je oslaví v prázdninovém čase. V upomínku dostaly krásná přáníčka, která si také vzájemně podepsaly. K tomu nesměl chybět dort! Byl perníkový a upekla nám jej teta Míša! Moc děkujeme! A aby překvapení nebylo málo, každý si domu odnesl také diplom! Bylo to moc fajn a ještě se těšíme na společný výlet na lubinskou zahradu 25. 6. !!! Hurá za dinosaury, trampolínou, třešněmi a buřty!! Jíťa

Tady je více fotek

vyrobeno z nudlí

4. 6. 2010  Po osvěžení zmrzlinou na náměstí jsme se s dětmi vydali do městského parku k amfiteátru. Tady se děti seznámily se scénářem a rolemi na plánované divadelní vystoupení Z lodního deníku aneb Noemova archa, jak ji neznáte. Potom si děti zasoutěžily s křídami, namalovaly nádherné lodě, zahrály na „škatule, hejbejte se!“ a volně si hrály na hřišti.

Více fotek

Indiáni ze sídliště

Zatímco dospělí dnes začali chodit k volbám, děti se spolu s námi, Srdíčkem a pracovníky z Dětské misie, alespoň symbolicky přemístili do indiánské rezervace.  Tou se stala travnatá plocha u ZŠ Npor. Loma. Sluníčko, přímo letní, vůbec po měsíci mračna a přeháněk, bylo fantastické. Stejně tak připravené soutěže, nadšení dětí a elán vedoucích akce, především Ľubka a Martiny, kteří doslova  za pár dní budou mít miminko.

Správný indián se vyznačuje čelenkou, malovaným obličejem, samozřejmě pokřikem. Čelenka s pírkem  byla každému „šitá“ na míru z papíru. Fronty naznačovaly:“Tady se maluje!“ A pokřik byl slyšet při každé soutěži, vyhlášení disciplín. To si malí velcí indiáni zahráli na „dotkni se železa“, vyslechli dobrodružný příběh dvanáctiletého navajského chlapce Samuele. O jeho první samostatné cestě na koni do hor za svým otcem, pastýřem ovcí. Cestě, kterou měl podniknout na svém koni Požár spolu s mladší sestřičkou a její milovanou malou ovečkou. Zdánlivě dlouhá nudná cesta se rychle mění v drama, když jim cestu „překazí“ chřestýš. V Samuelovi se probudí bojovník a chřestýše zneškodní. Avšak dojde k tomu, že se kůň  se sestřičkou na hřbetě splaší.  Uvědomuje si, že se mu ztratili tři „ovečky“. Po několikahodinovém hledání se Samuel modlí k Bohu, prosí za pomoc, jak najít sestřičku, koně, ovečku. A kdo najde jeho, protože je sám ztracený. Nakonec to dopadne dobře, ikdyž je to do poslední chvíle napínavé. Chlapce najde tatínek a oba spolu ovečku, která patří sestřičce. Ta je i s koněm také v pořádku v táboře. Samuel si uvědomí, že jako jeho tatínek, pastýř ovcí, také Pán Ježíš je ten dobrý pastýř, který bezpečně dokáže provázet životem. Ježíš řekl:“Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce“- Jan 10,11. Nemusíme být indiánem, abychom mohli poznat Pána Ježíše jako svého dobrého Pastýře. Jde o to, jak naložíme s touto zprávou. Pán Ježíš za nás-naše hříchy-umřel na kříži. Byl vzkříšen. O každém z nás ví, má nás rád. Touží po tom, abychom mu svěřili svůj život, chodili s ním.

A začal se indiánský pětiboj: zavlažování rezervace, poznej svoji rezervaci, indiánská číslovaná, sarančata v rezervaci, hod indiánským pírkem. Přitom se děti posilovaly dostatečným příjmem tekutin. Počasí bylo až moc úžasné. Jsme za to moc rádi. Děti s velkým nasazením splnily všechny disciplíny.  A spolu s diplomy, odměnami, malovanými obličeji, dostatečně vyvětraní, nasáklí sluníčkem,  jsme všichni s veselou náladou odcházeli domů.

Tady je odkaz na to, jak to vypadalo Fotky-Indiáni ze sídliště 28. 5. 10

Možná bude zakrátko z dnešní akce také video na této stránce

Indiáni z Příbora

Koníčkové odpoledne

Pro všechny milovníky koní a nejen pro ně jsme v pátek 21. 5. připravili program s výrobou vlastního tyčkoníka, kterého ještě týž den mohli vyzkoušet na závodech.

Koníčkové odpoledne bylo původně naplánováno ven do městského parku, to nám pro déšť už jednou nemohlo být umožněno. Ale nechtěli jsme dál trápit děti dlouhým čekáním na lepší počasí, a tak jsme si vytvořili jakousi stáj přímo v budově.

Všemu předcházela pečlivá příprava. A tak to za jeden den u nás doma vypadalo jako bychom chovali stádo koní. Soutěže připravené, průkazy pro budoucí majitele tyčkoníků vzorné, tyčky jako hřbet v pozoru. Místnost v budově pro tvorbu a místnost, teď jakýsi ranč, jen otevřít a vstoupit zadarmo na dramatické závody.

V místnosti pro tvorbu bylo třeba zaškolit pár žokejů, trošku zkrotit koníky. Možná nervozita před startem.  Na „ranči“ s veselou písničkou Když se zamiluje kůň tyčkoníky připravit na závody. Rozcvičit a rozkoukat se. Alespoň pohledem změřit soupeře.

Závodníci byli rozděleni do dvou skupin s přihlédnutím na věk. Bylo odstartováno. Zahřívací slalomové kolo úspěšné, taktéž papučová nebo-li plyšáková překážka, vodní příkop ve dvou úrovních. A nejtěžší nervy drásající šťouch na cíl také! Paráda! Nakonec sjednotit všechny překážky a zvládnout velký závěrečný závod. Sláva vítězům a čest poraženým zde neplatí, poněvadž všichni byli úspěšní, koně fantastických plemen, vážení přátelé, parádní!

A já se ptám, kdy zase bude chuť na závody? Větší stádo koníčků a úžasných žokejů? Čiňte objednávky

A kdo chce na vyjížďku se svým tyčkoníkem, vemte ho 28. 5. na indiánské odpoledne za námi ven od 16 hod. u ZŠ Npor. Loma, za deště do budovy, klubovny Srdíčka.

„Já mám tyčkoně, vraného tyčkoně, to je tyčkůň náš“..                           . J. V.

Fotky:Koníčkové odpoledne 21. 5. 10

Pátek 7. května 2010 jsme oděli do trochu slavnostnějšího odpoledne. S dětmi jsme obsadili místní cukrárnu, kde jsme si dali buďto točenou nebo kopečkovou zmrzlinu. Nasáli do sebe sluníčko u kašny, kterou jsme využili také k umytí upatlaných prstíků. Po té se přemístili do budovy, naší klubovny, kde jsme zahájili slavnostním předáváním diplomů a dárečků dětem, které ukončily korespondenční kurz Poznej a buď. Ostatní děti nemusejí být vůbec smutné! Korespondenční kurz Poznej a buď běží dál! Navíc, také pro starší děti další kurz Průzkumník. Nezáleží tak na čase, kdy jej děti ukončí. Když je luštitelů, kteří jeden kurz už vyluštili víc, uděláme další slavnostní srdíčkovské odpoledne! Pro všechny děti byly připravené zajímavé hry a dostaly spoustu pozorností. Navíc, kdo chtěl, mohl si připravit vlastní vystoupení. Toho využily holky Kristýnka s Karolínkou a svojí mamčou. Těšíme se zase na další Nakonec jsme si vyrobili a odnesli ručně dotvořené balónkové hlavičky, které nám tak pěkně dělaly pozornost na cestě do našich domovů.

Já často také stojím za fotoaparátem, tak se i teď můžete podívat na takový „průřez“ našeho veselého odpoledne. U nás se stále něco děje, přijďte za námi

Odkaz na fotografie:Slavnostní Srdíčko 7. 5. 2010

Večerníčkový karneval

„Dětskou duší„
Jen, co zazněla Večerníčkova znělka, kde se vzala tu se vzala přijela na koloběžce trošku „potřeštěná“víla Rozinka, která nás všechny přivítala. Společně s Čendou, který se houpal na koníčkovi,nám vyprávěla, kdy se poprvé Večerníček objevil na televizní obrazovce, která pohádka byla úplně ta první a další zajímavé věci. Třeba,  že až po 8 letech od prvního promítání, se vysílalo každý den a barevně. A to ne každý měl doma televizi. To není jako dneska! A  jaký tělocvik každý večer musí Večerníček vykonat. Schválně, víte to, takhle z hlavy?  Tak jsme byli všichni malinko prozkoušeni, jak jsme dalece pozorní diváci. On totiž Večerníček má letos výročí 45 let! Tý jo!

Ve slavnostním průvodu na pohádkovou písničku Z mechu a kapradí jsme předvedly své kostýmy. V dalším společném „kole“pak zrychlily tempo a ještě přidaly náš „Pongo taneček“. Dostaly jsme hrací náramky a obálečky, do kterých jsme sbíraly nálepky. Poslechly si pohádku o Broučcích s krásnými loutkami. Vyrobily jsme si večerníčkové čepičky. O „přestávce“ jsme se dobře napapkaly. Co dobře, výborně! Dostaly jsme navíc zmrzlinu do kornoutku! Na výběr ze tří druhů. Mňam!  Pokračovaly jsme večerníčkovým tanečkem, podobně veselým tanečkem na Trpasličí svatbu.Pak jsme se pustily do soutěží. Chůdy, hokej, koloběžka. S dospělákama jsme si zahrály „oblíkací štafetu“, „skákačku“ na postřeh, taneční hru se židličkami.  Dostaly jsme balónky, které jsme si namalovaly a zahrály si s nimi dvě hry. A domů si odnesly dáreček z tomboly a hlavně spoustu hezkých zážitků a vzpomínek.

Myslím na ty kamarády a kamarádky, kteří pro nemoc museli zůstat doma. Mým přáním je, aby na příští karneval nebyl nikdo nemocný a mohli si to  taky tak užít.Všechny je tady zdravím! Uvidíme se třeba při dalších hrách, že jo?

Fotky zde

Video ukázka

Valentýnská párty 19. 2. 10

S dětmi jsme si povídali, jak jinak než o lásce. Nejen, že jsme si připomenuli historii vzniku tohoto svátku, ale také jsme si pověděli o tzv. symbolech, které se často zobrazují na nejrůznějších přáníčkách, nebo jako dárečky. Nejsou to jen srdíčka, květiny, holubičky, ale také třeba labutě.  Právě ty zůstávají se svým partnerem po celý svůj život. Vyprávěli jsme si o lásce člověka k člověku. O příležitostech, jak obdarovat byť drobným, ale zároveň velkým dárkem. Nejen o svátku, ale každý den. A to třeba úsměvem, potěšením, pochvalou, kamarádstvím, poslušností, milým překvapením, pomocí nebo třeba návštěvou babičky a dědečka, aj. Anebo věcným dárečkem, jako je vlastnoručně namalovaný obrázek, či jiný svůj výrobek,  tvořený od srdíčka.  A z vesela jsme si zatančili na trpaslíčí písničku o té trpasličí svatbě. Také jsme si připomenuli lásku největšího malíře světa, Stvořitele Pána Boha. K tomu jsme si zazpívali a zatančili na novou písničku Spousta lidí hodně toho umí, ale stvořit..kytku, ptáčka…kdopak z nich to umí? Zahráli jsme si nové hry, z nichž se oblíbenou stala „na  hledání a skládání srdíček“. Tvořili jsme z plastelíny. Jedna část modelíny byla domácí výroby, která velmi zaujala všechny maminky Váže se k ní jednoduchý kuchyňský recept. A nakonec jsme svoje bříška naplnili mňam, mňam pizzou.  Fotografie

Sáčkování, bobování 8. 1. 10

Srdíčko v novém roce jsme zahájili venku, v čase velkého sněžení. Stačil malý kopec a boby jsme střídali se sáčkami a válením sudů. Zahráli jsme si hru, kdo postaví největší sněhový sloup. I za těžkých „viditelných“ a „stavebních“ podmínek, protože sníh byl navíc sypký, děti vytvořily krásná díla. Místami jsme sami vypadali, jako bílé sloupy Všichni statečně snášeli „boj se sněhem“, byli šikovní.  Fotky

Divadelní představení:

Vánoční muzikál Neobyčejná noc

20. 12. 09: Druhým rokem jsme s dětmi zahrály neobyčejné divadlo. Tentokrát přímo muzikál, který pojednává o skutečném vánočním příběhu, kdy malé děvče hledá opravdového Ježíška.   Na pódiu se mění kulisy za kulisou, dětské kostýmy, většinou zimní čepice a šála, jako pastýři na chvíli spinkají u ohýnku, tančíme a zpíváme, vnímáme vůni cukrárny a vyprávíme ten nejúžasnější příběh všech příběhů. A jako dovršení jsme zase naopak dětem promítli animovaný příběh narození Krále. Přišly maminky, někteří tatínkové a známí, paní učitelky.. A já věřím, že se „nám“ dětem a všem šikovným mamčám, které napekly a nachystaly spoustu dobrot, podařilo vykouzlit jedno vánoční odpoledne. Všechny děti si zaslouží velkou pochvalu. A věřte, ikdyž jsme malí, jsme šikovní (věkem od 4 – 11 let.)

Vzniklo pár foteček : Vánoční muzikál a těšíme se taky na natočené video

Malá ukázka: