BJB Příbor

Sborový výlet na Javorník
Letošní léto je dlouhodobě podprůměrné, meteorologové říkají , že takové bylo naposledy před 11 ti lety. Pro nás ale Pán Bůh vždycky na sborové výlety připraví nádherné počasí. Sobota 16. července nebyla vyjímkou. Do Veřovic se jede vlakem a pak pořádný kus pěšky nahoru na „kopec“ Velký Javorník. Sraz v 9 hodin na příborském nádraží. V Kopřivnici jsme museli přesednout. Vláček motoráček nás nádhernou podbeskydskou krajinou dovezl na „startovací čáru“ k našemu výstupu. No, abych pravdu řekla, uf , uf ! Ale dobře jsme se bavili. . Míša a Péťa s dětmi se pak od nás na jednom rozcestí oddělili, že půjdou zkratkou. My trochu starší ročníky jsme nechtěli riskovat škrábání se do kopce po kolenou. Hlavně bratr Karel by se dvěma berlemi opravdu nemohl. Byli jsme solidární. Samozřejmě, že Míša volala, kde jsme, že už tam jsou nahoře skoro hodinu. Odměnou byla velmi dobrá kyselica a valašské klobásy. Ale to úplně nejlepší ze všeho byly rakvičky se šlehačkou ! Viď, Kájo ? Taky nás tam doslova doběhl Petr, který přijel později autem, samozřejmě do Veřovic na parkoviště. Paraglaidisti si na Javorníku užívají dobrého větru. Vůbec tam ale není vysekaná nějaká mýtina, takže: Ahojky stromky ! Však se tam jeden instruktor se slečnou na jeden hezky zavěsili. Vršek smrku přivolaní pomocníci museli odříznout ale, než přijeli, ti dva si tam „užili“ tak skoro hodinku. My turisti jsme měli zadarmo podívanou. Zpáteční cesta už byla veselejší do té doby, než Amila začalo bolet koleno. Z kopce je to náročnější na nohy, než do kopce. Děti nám dávaly hádanky, hlavně malá Michalka. Té se pusinka skoro nezavře. Tak asi jako mně. Pak jsem se vrátila do dětských let a vyhlásila jsem šiškovou válku. Byla fakt legrace. Zapojila se i Naďa. Dole jsme se ještě na parkovišti posilnili nápoji. Petr odvezl rodinu autem, Peťa s děvčaty chytil vlak ve 4 hodiny.  My zbytek jsme v klidu dopili a poseděli a pak taky vyrazili na nádraží. Moc pěkný výlet ! I když jsme ho ještě druhý i třetí den cítili v nohou úplně všichni. Boš.

Foto-odkaz

Velmi dobrodružný výlet jsme podnikli s Průzkumníkem a dětmi ze sídliště, či školy 29. června. Hlavně pro proměnlivé počasí. Pro děti bylo nachystáno několik úkolů, či stop taťky Šmouly, které měly řešit především po cestě, jejíž cílem byla zahrada v Lubině. První úkoly jsme plnili pod střechou za malé bouřky. Nikdo nevěděl, jak se to vyvine dál. Ale děti měly jasno, chtěly jít skoro za jakýchkoliv podmínek. Tak, jakmile přestalo pršet, vyrazili jsme a opravdu s dobrou náladou a nasazením. Maminky měly vždy pohotově připraveny plášťěnky, či deštník. Jako na „apríla“ pršelo, nepršelo, pršelo, nepršelo… Děti si s tím poradily výborně a odměnou jim v cíli byla nejen trampolína, poklad, ale také již tradiční opékání. Sešlo se nás hojně a jsme rádi, že se k nám přidala taky paní učitelka ze ZŠ se svojí dcerou. Dětí, jako smetí Více: Fotografie

Nádherné výletové počasí. Sobotní 11. červen a obvyklý sraz na mostě, když jdeme tímto směrem do Skotnice. Podél řeky Lubiny , ve stínu listnáčů , ale i kopřiv a lopuchů. Úvodní modlitba bratra staršího Amila nás dala do Boží péče a ochrany. Nebylo nás , výletníků, mnoho -někteří měli už jiný program nebo jim do toho něco vstoupilo. Míša si připravila biblické otázky pro děti, my dospělí jsme se snažili taky namáhat svou paměť. Soutěžilo se o zhotovení nejhezčí loďky udělané z materiálů kolem nás. Štefan Janko s dětmi oprávněně vyhráli. Pohozený polystyrén je přece to nejlepší, ne ? Cílem byla hospoda a restaurace U Žabáka, kde je i venkovní posezení a hlavně tam super vaří. Přes silnici je hřiště pro děti s ručně vyřezávanými atrakcemi. Nově otevřeno je vesnické muzeum ze všeho, co se našlo u lidí ze Skotnice na půdách. Fakt historie babiček a dědečků , i starší generace. Jako malá jsem jí už byla součástí. Byla to úplně jiná doba. Ale takový je koloběh života. Šťastný návrat domů, každý už jiným způsobem. Rodiny s dětmi auty. Sestry Emilka a Barborka na kolách. Boš.

Foto-odkaz

Tentokrát sportovně i soutěžně naladěni jsme toto odpoledne  zahájili „zapálením“ (zdobením) olympijské pochodně a průvodem s ní. Vyzkoušeli si nové disciplíny, kdy se soutěžilo ve třech týmech. Děti si v oddechovém čase mohly také vyslechnout ukázkový příběh chlapce, který měl jedno velké přání a společně s modlitbou ho také napsal a přivázal k provázku, na který byl uvázaný balónek. Ten jeho „sen“ nesl do dálky a přinesl taky kladnou odpověď v podobě balíku, který přišel do chlapcovy chudé rodiny… Ze  soutěží si holky a kluci mohly vyzkoušet nejen sílu v přetahování, ale i různé hlavolamy na postřeh a rychlost, pak i tu rychlost fyzickou… Věřím, že jsme radost udělaly s tetou Míšou všem dětem. Nejen dobrodružným odpolednem, ale také odměnami, kterých bylo dost pro všechny. Počasí nám přálo až moc dobře. Jsme rády za ten požehnaný den. A taky děkuji maminkám, které nám pomohly svou asistencí Jitka

Další fotografie

19. 3. 2011 – 6. ročník

Na Autopohádkovém karnevale jsme se projeli říší veselých scének, hudbou, tancem, dováděním s předtančením, zastavili se na dopravním hřišti aut a autíček, natankovali u pana zmrzlináře několik kopečků lahodné zmrzliny, pouštěli se do „boje s lanem“, závodili ve „svačince“, vznášeli se spolu s balónky a stále doplňovali energii pitivem, lahůdkami, získávali různá ocenění a spoustu dárečků z tomboly.

Jízda stála za to, hlavně z toho důvodu, že jsme měli ideální počasí – báječnou náladu! Foto-odkaz

Z vánočního představení 22. 12. 2010

Naše divadelní hra byla báječná už v tom, kolik nás ji hrálo, s jakým nasazením jsme do toho šli. Na zkoušce před oním dnem „D“ jsme si to náramně užili. Když jsou diváci ,je tréma malinko znát, ale to vůbec nevadí. Všichni odcházeli s úsměvem. To jsme rádi. Strávili jsme krásný vánoční čas s našimi přáteli, které jsme vtáhli nejdříve nejen do vánočního příběhu, nikdy nekončícího, ale také k dobrému pohoštění u stromečku. Děti si ještě užily spoustu připravených her a soutěží. Hlavní dětský herecký kolektiv dostal pod stromečkem dárečky, ale i ostatní malí návštěvníci tam taky něco dobrého a hezkého našli.

Jsem osobně ráda za tuto akci. Práce s dětmi mě baví. Tvořit s nimi a hrát. A zvlášť pak přichází radost z určitého naplnění našeho poselství. Naší hrou jsme přiblížili stále živý příběh o Ježíši Kristu, o jeho příchodu na tento svět z důvodu lásky k nám a k naší záchraně-odpuštění, nabídky nového života, života s ním. Ten největší dárek v „betlémě“ je spasení.

Těším se na další společné dílo a zážitky nejen s „malými“ herci. Jitka

Odkaz na Fotografie

V sobotu 25. 9. jsme se za moooc krásného počasí sešli na velmi oblíbeném místečku v Hrabiči všichni příznivci létání. Ačkoliv nikdo z nás doopravdy pilotem není, takové pilotní zkoušky na pouštění draka jsme složili téměř všichni. Malí i velcí. I ti, kteří přišli hlavně fandit a shlédnout tu parádní přehlídku a načerpat z nadšení všech dětí a taky dospělích, kteří draka nepouštěli snad od svých dětských let. Odměnili jsme všechny vytrvalíky originální medailí, diplomem, sladkostí a velkou pochvalou. Kdo chtěl, mohl si namalovat a pouštět balonek, nasytit se různými buchtami, pitíčkem, čajíčkem.  Také přišly děti z potáborového setkání s Dětskou misií, které si přinesly „čerstvé“ vlastnoručně vyrobené dráčky. A to se cení. I když vítr nebyl vždy tak výrazný, úžasně jsme se bavili, koukněte na fotogalerii

Na konec školního roku se děti těší z několika důvodů. Jeden školní rok končí, začínají prázdniny… S dětmi nejen ze Srdíčka jsme  27. 6. 10 sehrály k tomuto tématu divadelní představení nazvané Z lodního deníku aneb Noemova archa, jak ji neznáte. Pozvali jsme svoje kamarády, především své rodiny, příbuzné. Děti měly k vystoupení spoustu hezkých rekvizit. Velkou skládací loď, bez které by to nešlo, šikulácké čepičky a hlavně byly dobře naladěné, i když se textík sem tam z hlavy vytratil. Taky hrát před svojí rodinou a dalšími diváky není nic jednoduchého. V „opravdových“ hrách opravdoví herci nacvičují někdy i rok, my měli možnost ke společnému setkání na zkoušku asi tak 3x. Skvěle jsme se s tím vypořádali, s hudbou a tancem se uvolnili. Za milé vystoupení děti velice rády a zaslouženě převzaly také dárečky. S dospělákama jsme si pak všichni dali z přichystaného občerstvení výborné mňamky, ať už koláče, bábovku nebo chlebíčky, tyčinky a jiné keksíky. Dospělí zapíjeli kávou, děti limonádou. A před dovolenými  jsme si krásně popovídali. Bylo to fajné „vodácké“ odpoledne s rozloučením jednoho školního roku a vítáním dalších prázdnin Teta Jíťa

Fotky-odkaz

Video: Ukázka č. 1 .    …. ... . .  .. Ukázka č. 2

…..

Po závěrečném Srdíčku v budově, jsme měli také naplánován výlet. Ten jsme uskutečnili 25. 6. 10 pod názvem Po stopách dinosaura. Konkrétně Tyranosaura Rexe, jehož stopy nás vedly do Země mlh, kde jsme měli získat léčivou rostlinu pro nemocného dědečka Dlouhokrka. A tak jsme se vydali na dobrodružnou výpravu spolu s dinosaurem Nožičkou  a s našimi dětmi, které si tuto cestu nemohly nechat ujít, abychom dědečka Dlouhokrka zachránili a zároveň získali odměnu. Ta na nás čekala v podobě dinosauřího vejce a velkého vyžití na zahradě s trampolínou, domečkem a opékáním buřtíků! Paráda! Programově na výpravu si nejvíce dala záležet teta Míša,  jako Tyranosaurus Rex  A velký dík patří také strejdovi Peťovi za propůjčení zahrady a přichystaného posezení s pohoštěním!

Jestli někoho zarazilo počasí, tak se příště toho nebojte. I tehdy, když není dvakrát velké teplo, hodně sluníčka, ale naopak je pod mrakem, se dobře vejletuje. Jde o to, s jakou náladou se vykročí Těšíme se zase příště! J.

Fotky-zde