Akce Srdíčka a Dětské misie

Indiáni ze sídliště

Zatímco dospělí dnes začali chodit k volbám, děti se spolu s námi, Srdíčkem a pracovníky z Dětské misie, alespoň symbolicky přemístili do indiánské rezervace. Tou se stala travnatá plocha u ZŠ Npor. Loma. Sluníčko, přímo letní, vůbec po měsíci mračna a přeháněk, bylo fantastické. Stejně tak připravené soutěže, nadšení dětí a elán vedoucích akce, především Ľubka a Martiny, kteří doslova za pár dní budou mít miminko.

Správný indián se vyznačuje čelenkou, malovaným obličejem, samozřejmě pokřikem. Čelenka s pírkem byla každému „šitá“ na míru z papíru. Fronty naznačovaly:“Tady se maluje!“ A pokřik byl slyšet při každé soutěži, vyhlášení disciplín. To si malí velcí indiáni zahráli na „dotkni se železa“, vyslechli dobrodružný příběh dvanáctiletého navajského chlapce Samuele. O jeho první samostatné cestě na koni do hor za svým otcem, pastýřem ovcí. Cestě, kterou měl podniknout na svém koni Požár spolu s mladší sestřičkou a její milovanou malou ovečkou. Zdánlivě dlouhá nudná cesta se rychle mění v drama, když jim cestu „překazí“ chřestýš. V Samuelovi se probudí bojovník a chřestýše zneškodní. Avšak dojde k tomu, že se kůň se sestřičkou na hřbetě splaší. Uvědomuje si, že se mu ztratili tři „ovečky“. Po několikahodinovém hledání se Samuel modlí k Bohu, prosí za pomoc, jak najít sestřičku, koně, ovečku. A kdo najde jeho, protože je sám ztracený. Nakonec to dopadne dobře, ikdyž je to do poslední chvíle napínavé. Chlapce najde tatínek a oba spolu ovečku, která patří sestřičce. Ta je i s koněm také v pořádku v táboře. Samuel si uvědomí, že jako jeho tatínek, pastýř ovcí, také Pán Ježíš je ten dobrý pastýř, který bezpečně dokáže provázet životem. Ježíš řekl:“Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce“- Jan 10,11. Nemusíme být indiánem, abychom mohli poznat Pána Ježíše jako svého dobrého Pastýře. Jde o to, jak naložíme s touto zprávou. Pán Ježíš za nás-naše hříchy-umřel na kříži. Byl vzkříšen. O každém z nás ví, má nás rád. Touží po tom, abychom mu svěřili svůj život, chodili s ním.

A začal se indiánský pětiboj: zavlažování rezervace, poznej svoji rezervaci, indiánská číslovaná, sarančata v rezervaci, hod indiánským pírkem. Přitom se děti posilovaly dostatečným příjmem tekutin. Počasí bylo až moc úžasné. Jsme za to moc rádi. Děti s velkým nasazením splnily všechny disciplíny. A spolu s diplomy, odměnami, malovanými obličeji, dostatečně vyvětraní, nasáklí sluníčkem, jsme všichni s veselou náladou odcházeli domů.